• Tisk

Roman Szpuk: A zavaž si tkaničky

  • Autoři - Roman Szpuk
  • Středa, 22 Červen 2016 20:30
  • Aktualizováno ( Čtvrtek, 26 Květen 2016 06:51 )
  • Napsal uživatel Roman Szpuk, Tomáš Brandejs


Zdravím vás všechny.

Vyšla mi nová knížka.

Není to tentokrát poezie, ale lyrická próza.

Autoráků nemám mnoho a chci podělit především ty,

kteří se v knize nějakým způsobem ocitli.

Když si ji budete chtít koupit, zde je informace:

http://www.65pole.cz/clanky/216-a-zavaz-si-tkanicky


Uvedení knížky bude 22. 6. 2016 od 18 hodin v kavárně Liberál v Praze v Holešovicích.

  • Tisk

Roman Szpuk: Hora pro počátek

  • Autoři - Roman Szpuk
  • Úterý, 24 Květen 2016 12:03
  • Aktualizováno ( Středa, 25 Květen 2016 08:02 )
  • Napsal uživatel Roman Szpuk



„Cožpak existuje v Čechách taková hora?“, ptá se dcerka Erika po shlédnutí filmu Máj. V jeho průběhu se Jarmila setkává se strašným lesa pánem Vilémem na holém vršku, vysoko nad krajem, kde se rozhled otevírá na všechny strany, vítr volně vane, vlní se stébla a na úbočích roste jen pár nízkých keříků.
„Baže existuje,“ říkám Erice. „V Českém středohoří poblíž Loun. Je tam spousta takových kopců, dávných sopek, a na jednom z nich to museli natočit.“
Hledám a po delším úsilí zjišťuju, že se ta vzdušná milostná scéna natáčela na Křížových vršcích nad vsí Charvátce. A tak se tam vypravujeme na pouť.

***

V pátek 20. 5. odjíždím s Erikou a Oldou autobusem na Prahu. Má být teplý víkend a lounské vrcholky jsou známé tím, že v nich umí slunce pražit. Jejich jižní svahy mají stepní charakter a kvetou tam teplomilné rostliny. A není kde se skrýt ve stínu lesa.
Dívám se z okna na ubíhající krajinu, na Huťském rybníku u Dobříše svítí hejno labutí, nad žloutnoucími řepkovými poli krouží dravci, v dělícím pásu dálnice stojí mobilní záchodek. Větřík obtáčí břízky třpytivými řetízky.
V Praze přejíždíme metrem na Zličín, odkud už frčí autobusy směr Louny. Vítr k nám nese spoustu chrastivých penízků, semínek z jilmů. Žene je po asfaltu jak by je vyhazovala štědrá dlaň dárce ukrytá kdesi v koruně.
Autobus řídí poněkud vyjetý chlápek s bohatou rozcuchanou kšticí, vedle něj sedí na sedačce pro průvodce obtloustlejší dáma. Oba, dáma i řidič, komentují jízdu, obzvlášť ostatní řidiče, kteří dodržují povolenou rychlost.
„Tady je osmdesátka, tak jede osmdesát,“ říká dáma.
„No, to je od něj hezký...“
„Před dvaceti třiceti roky jsme si hráli na ulici,“ říká žena na jedné křižovatce u Slaného, kde musíme dlouho čekat, než se dostaneme na hlavní. „Někdo zavolal: Auto! Pak přijela škodovka, tráboš.“
„Ještě před pěti lety to bylo jiný,“ doplňuje řidič a zastavuje nějakým děvčatům na přechodu: „Tak holky, šup šup šup.“
„Vás by bylo ještě škoda,“ doplňuje jej dáma. „To jsi měl dodat. Já vím, co si myslíš. Kdybych tam stála já, řekl bys: Bábo, ty si počkej.“
Zřejmě objíždíme nějakou stavbu na silnici. Jedeme okreskami přes vsi podivných jmen jako Trpoměchy. V Kralovicích volá dáma na řidiče: „Doleva, kolem trpaslíků.“ V Neprobylicích radí: „Doleva u kapličky.“
Na sedačce za námi mladík nedokáže ovládat notbúk a zároveň pít z petky, láhev mu stále dokola padá do uličky. A to už vystupujeme v Lounech.

***

Docházíme na náměstí. Na lavičce sedí dva muži a nedůvěřivě si nás prohlížejí: Bacha, cizinci.
Na plakátovacím betonovém sloupu se otáčejí misky anemometru. Zvláštní věc – snad jde o symbol, že nad novinkami tu zveřejňovanými vládnou podobné zákonitosti jako u větru a u korouhviček, podle nichž se otáčí i zájem lidu obecního. Pokračujeme dál. Město je jak vylidněné. Jen na pěší zóně lezou tři malé vietnamské děti po lavičkách v restaurační zahrádce.
Vycházíme z města na Dobroměřice, naši pozornost vábí ze dřeva vyřezaný brouk roháč v nadživotní velikosti a jakési sousoší z čedičových sloupků, neklamné znamení, že vcházíme do kraje třetihorní sopečné činnosti. Cesta nás vede dubovou alejí, kde hladký asfalt svádí sportovce k jízdě na kolečkových bruslích. Jede nám naproti několik skupinek, obdivujeme hocha, který za jízdy kouká do mobilu. Pak se ocitáme na úbočí Červeného vrchu pod Frotzelovou rozhlednou zvanou též Stříbrník. Od Dobroměřického rybníka na druhé straně kopce zní žabí koncert. Procházíme zeleným tunelem z pámelníků a hlohů, slunce se chystá k západu, noří se do oslnivých cirrů jako rozžhavená mince do chladící lázně.
Celá krajina je zle prosušená. Trhliny v polích i na cestách jsou široké na dva prsty. Tu vidíme v mladém obilí uši zajíce. Skáče sem a tam a pak jako by se někde usadil, už nevidíme nic. Pomalu se k němu s Oldou blížíme, že ho překvapíme, ale když dojdeme na místo, kde nám zmizel z dohledu, nikde nikdo. Inu, ušák má za ušima, určitě se odplížil stranou a teď se nám někde vysmívá.
Pokračujeme po okraji pole, kde rostou květy jinak vzácného hlaváčku plamenného. Tady je ho tolik, jako jinde vlčího máku a chrpy. Jdeme zbytečně rychle. Oldu postihuje slabší epileptický záchvat, leží v poli, hlavu opírá o batoh. Když se závratě uklidní, můžeme pokračovat. Stoupáme přes samotu Oblík ke stejnojmennému vrcholku v nadmořské výšce 509 metrů. Slunce zapadlo a cesta je stále příkřejší. Místy si musíme pomáhat rukama. A už stojíme nahoře, vyčerpaní. Na Šumavě nemíváme tak prudké svahy.
Dokud je trocha světla, hledáme si místo k noclehu. Dost tu pofukuje, ale pak nacházíme úkryt za keříky hlohů. Roste tu spousta jahodových květů. Země tu na nás nastražila i nepohodlné drny a občas i nějaké „pícháky“. Olda se na ně několikrát nabodl, ale karimatky nás před podobnými úklady chrání.
Uléháme vedle sebe, Eriku máme mezi sebou. Takřka kulatý měsíc stoupá nad obzor, pod ním se objevuje rudý Mars. Na povrch rovin pod námi vyplouvají světla vesniček a celé hrozny záře z Loun. V lomu nad Chrabercemi se stále pracuje, zní to odtamtud jako vlak jedoucí na místě. Slyšíme zpívat strnádka a stridulovat cvrčky. Ale to ještě nevíme, jestli to jsou cvrčkové. Bezpochyby to zní jinak, než cvrkání velkých zelených kobylek, které znám tak dobře ze srpnového a zářijového Churáňova. Tohle cvrkání má v sobě více ze zvolání, jsou to cvrkavé invokace.
Hledáme polohu. musíme těla přizpůsobit drnům. Ještě si chvíli zapisuju s čelovkou dnešní zážitky, pak si povídám s pavoukem, který mi leze po podušce. Asi je to slíďák. Zdá se, že má otočenou hlavu doleva ke mně, dívají se na mě dvě černá očka. Ale pak mě udivuje, že má podobnou dvojici oček i na druhé straně hlavy. Je trochu zmatený ze svitu mé čelovky. Ani se nehne. Musím ho popostrčit stranou, abych ho v noci nezalehl.

Usínám na boku –
přes měsíc přelézá
silueta nějakého brouka.

  • Tisk

Kateřina Bolechová: Strop nade mnou jednou zmizí


Milí přátelé,
vyšla mi nová knížka v nakladatelství Měsíc ve dne 2016 /České Budějovice/,

jmenuje se Strop nade mnou jednou zmizí.

Je to průřez tvorbou. Obsahuje 30 koláží, básně, dopisy, zápisky atd.

Je již dostupná na Kosmasu

http://www.kosmas.cz/knihy/217197/strop-nade-mnou-jednou-zmizi/

Katka Bolechová






  • Tisk

Michal Kotrba: Agora

  • Autoři - Michal Kotrba
  • Pondělí, 23 Květen 2016 06:34
  • Aktualizováno ( Úterý, 24 Květen 2016 22:48 )
  • Napsal uživatel Michal Kotrba


15.4. jsem na ČT2 shlédl španělský film Agora z roku 2009. Po filmech jako je Quo vadis nebo Ježíš vysílaných tradičně o velikonocích měl divák možnost spatřit film z pohledu nikoli prvoplánově prokřesťanského.

Film se odehrával v egyptské Alexandrii na přelomu 4. a 5. st. za patriarchů Theofila a Cyrila. Milostné motivy jsou vykonstruované, avšak tajná či platonická láska žáků k půvabné a duchaplné učitelce není nic nepravděpodobného, ba naopak, je to něco, co se odehrává v každé škole každého věku. Ostatně bez lásky není poznání, a to jak v platonismu, tak i v Novém zákoně. Láska budoucího prefekta Oresta k jeho učitelce Hypatii (v obou případech jde o historické osoby) nemusela být proto jen fantazií autora scénáře. (Není sice jisté, zda vůbec Orestés v mládí navštěvoval alexandrijskou akademii a miloval svou učitelku, víme jen o jejím vlivu na něj coby prefekta, ale doklad platonické či intelektuální lásky žáka k učitelce nacházíme v listech jejího žáka Synesia, pozdějšího biskupa z Ptolemaidy). Naproti tomu zcela vykonstruovaný příběh nenaplněné a nenaplnitelné lásky Hypatiina otroka Davida dovolil divákovi nahlédnout nejprve do prostředí Hypatiina domova i akademie, a posléze do tábora alexandrijských křesťanů, potažmo radikalizovaných mnichů, k nimž se David přidal mimo jiné z nešťastné lásky. Tento milostný platonický trojúhelník tvořil základní osnovu filmu, neboť láska obou mužů k půvabné Hypatii nepřestala ani po jejich odmítnutí, ale nadále ovlivňovala jejich životy.

V době, v níž se příběh odehrával, nebylo křesťanství již náboženstvím nejnižších vrstev a otroků. Dávno si získalo příslušníky z řad patricijských římských rodin i císařů a po své legalizaci začalo být postupně upřednostňováno státem. Koncem 4. století se křesťanství stává státním náboženstvím a později jsou ostatní náboženství postavena mimo zákon. S tím souvisí i ničení chrámů a soch bohů, jež jsou pro křesťany pouhými modlami, které „maje oči nevidí, maje uši neslyší…“. V době současných válek na Blízkém a Středním Východě napadlo asi každého diváka srovnání s počínáním Islámského státu. Jeden Bůh, jedna kniha, jedna víra. Křesťané jsou v tomto filmu líčeni jako netolerantní fanatici, kteří s jistotou vlastníků jediné pravdy ničí tradiční polyteistickou helénistickou kulturu, jejíž předností byla tolerance ke všem náboženstvím, takže v rámci římské říše bylo možné integrovat nejrůznější etnika, kterým bylo často dopřáno autonomní existence.

Ve filmu je zachyceno křesťanské zneuctívání tzv. pohanských bohů vyvolávající reakci jejich ctitelů, pro které je chování křesťanů pohoršující bezbožností a drzou provokací. Dochází k násilným střetnutím různých náboženských skupin. Křesťané nabudou ve městě převahy, vyčistí město od pohanských model, zdevastují knihovnu a zmasakrují nakonec i poslední nekřesťanskou komunitu - židy. Filozofka Hypatia, jíž naslouchali pohané, křesťané i židé, byla nakonec ukamenována fanatickými pouštními mnichy, jež se v Alexandrii jinak zabývali charitativní a misijní činností. Krutá smrt ženy z rukou dobrých křesťanů není ve filmu ztvárněna zcela podle historických pramenů. Filmová verze je mnohem milosrdnější, než jak ji líčí církevní historici. Pro film patrně došlo k úpravě z estetických důvodů, v kontextu milostného příběhu a snad také s ohledem na divákův žaludek. Aktualizace této smutné historické události ubírá křesťanství na věrohodnosti ještě dnes - v krizové době střetu civilizací.

  • Tisk

Helenka Krystová: Padl stín na oblohu

  • Autoři - Helenka Krystová
  • Čtvrtek, 19 Květen 2016 19:20
  • Aktualizováno ( Čtvrtek, 19 Květen 2016 19:26 )
  • Napsal uživatel Helenka Krystová, Roman Szpuk


Muž a běh


světlo se láme o proud noci
vše tiché zdá se mi této noci
jen pomalu
impuls města
zmírňuje své tempo
sedím si tak této noci
a náhle běžec prolomí ticho v noci





Padl stín na oponu


pláč vystřídaly krůpěje potu tváře
den za dnem co volali hosti

padl stín na oponu a nedalo se hráti více
když smutek či radost proměnily se ve sladkotrpké klišé
a řev lvů ustál a nesnědli maso čerstvě podané pánem ve svém vlastním cirkuse
ani když byli vyhládlí nepřinutili je bičem sežrat ty co se místním vládcům nezlíbili
a lvi a jiné šelmy se tu předvedli ve svém světle ale dnes na své vězně neměli chuť
a co tehdy zbylo ze dne pánům velkého světa?

padl stín na oponu dne a v noci nesvítily ty krásné hvězdy





Můj pes


pokaždé co se vrátím tam kde sláva pramenů předčila můj příchod
nebyla jen pověstí tak ulehnu na své lože k odpočinku
a psík tajně vyčkává soumraku či mého zamhouření oka
a ve snu kdo ke mně přichází snad sama Libuše zvěstovat též slávu nejen Prahy
až usnu ovíněný dobrým darem boha Dionýsia
a kdo bude moji múzou této chladné osamělé noci
co nad ránem se vypaří jako sen noci svatojánské
až usnu a tvrději jsem spící
tam ležící zdající se spící můj pes
využije příležitosti opět být hřadem mých nohou
a ráno býti plavcem na mém koberci utkaném šedivostříbrnými nitkami osudu



  • Tisk

Pozvánka na šumavský slunovrat

  • Noviny - Stane se
  • Sobota, 14 Květen 2016 05:32
  • Aktualizováno ( Sobota, 14 Květen 2016 05:37 )
  • Napsal uživatel Jáchym Kaplan

Plakátek zde:

Strana 1 z 100