Na Najmance jsem se objevil v husté přeháňce v pátek kolem 18 hodiny. Vstoupil jsem dovnitř jako do posvátného prostoru, který se chystal přijmout na celý víkend partu vskutku různorodých lidí, hudebníků, básníků i samorostů z maringotek. Během letošního chladného jara se stěny nestačily pořádně prohřát. A tak jsem hned nadělal třísky, slabounké, jaké odlupoval kdysi ohromným nožem můj děda, a zapálil v kamnech na první sirku. Došel jsem pro vodu ke studánce a pak jsem vychutnával ticho. Zatím přestalo pršet a na chvilku probliklo i slunce. Za korunou rozkvetlé ptačky se objevila nízká duha, ale měla jen krátkého trvání. To už jsem si udělal čaj a začal jsem si psát zážitky ze svého posledního výstupu na Boubín, když se dole na cestě objevil Ewald Murrer alias Michal Wernisch. Auto zaparkoval u Babůrka a hned se tam ptal na nocleh. Do penzionu však přijela škola v přírodě, nabídli mu tedy jen nějaký sklad s postelí – za 400 kč na noc. Po prohlídce Najmanky se Michal celkem rozumně rozhodl přestěhovat své věci na chaloupku. Neměl s sebou sice spacák, ale v patře ve skříni jsme objevili peřiny i polštáře. Nebylo co řešit.
Kolem osmé přijela z Vimperka Hanka Malíková s Ondrou a Milan Duspiva. Jejich auta se objevila hned za sebou, skoro, jako by se domluvili. Venku bylo všude hodně vlhko a také poměrně chladno, tak jsme táborák nerozdělávali a udržovali oheň v sednici. Za soumraku přijela Martina Kyselová se svým vlčákem Ronem. Společně jsme pak čekali na Mariku Pečenou, která už byla na cestě z Prahy. Michal s sebou přivezl vína, Martina a Hanka Prazdroje, já sklenici vlastnoručně naložených utopenců, do kterých jsme se ale pustili jen s Michalem, neboť většina se hlásila k vegetariánskému vyznání. To už byla skoro tma, když na dveře zaťukala Marika. Měla vybitý mobil, proto jsem se jí nemohl dovolat, když jsem zkoumal, zda někde nezabloudila. Na stole hořely dvě svíčky, kdo co přivezl k jídlu, dal k dobrému, tyčinky, sýry, díky Hance jsme ochutnali dokonce i chutný leč drahý veganský salám. Venku vyšel úplněk, přes který přeplouvaly beránky. Když si šel Michal před dveře zakouřit, šli jsme s ním a obdivovali noční atmosféru lesa. Diskutovali jsme o volbách (jak jinak, když jsme se tu sešli právě v jejich poločase), o zvířatech (díky Martině) a také o vztahu různých náboženství. Marika s sebou přivezla zajímavou knihu Gorazda Vopatrného: Hesychasmus jako tradiční křesťanská spiritualita. Michal nám pouštěl z mobilu ukázky hudby ruské zpěvačky Rady Ternovnik, kterou se snaží zlákat ke koncertování v Praze.
Číst dále: 3. Najmanka v deštném šumavském pralese
i Ticho občas mluví :-)
Tak to už bychom se dostali opravdu ...
Jo, Pavle, - zeptám se Vlasty. Docel...
Ne, - to není kapesník, to je něja...
Pavle, - Alice Prajzentová se mi ov...