Tohle je byndecismus, ty čurylo, ty kryso, ty hovnožroute!
Středa, 03 Říjen 2007 14:03
Aktualizováno Pondělí, 01 Září 2008 18:34
Napsal uživatel Svatava Antošová
Byndecismus v Teplicích
Z: A teď rychle mluv, ty debile, jakej jsi vymyslel plán. A a? to lítá, Georgij Zykarin není zvyklej čekat, to si pamatuj.
G: Kákij plan? Já něznáju o katórom pláně vy gavarítě.
A: Ty hlavo skopová, vždy? jsi říkal, že máš plán, jak uděláme tu zoologickou zahradu, ty debile. Tak mluv, vzpomeň si, je to důležitý.
Z: Jestli si nevzpomeneš, tak tě zabiju.
G: Ja zabyl. Ja vsjo zabyl. Ja užé vspamináju, štó mně byló prigataví? plán kak abakrás? zoopark, no ja zabyl.
Z: Ty kryso, podívej se na tenhle kyj. Jestli si ihned nevzpomeneš na ten plán, kterej jsi vymyslel, tak vyzkoušíme, co vydrží dýl, jestli kyj, tvá hlava nebo koloběžka.
Z: (Gončarenského kyjem do hlavy) Tumáš, smrade zasranej a už mi nelez na voči!
G: Ja užé vspómnil, tavarišč Zykarin. Ja užé znáju, katóryj plan ja vydúmal. Éto byl takij udár, štó ja vspómnil na vsjo. Spasíba, tavárišč Zykarin, za étot udár. Ja na vsjo vspómnil, vy takij chytrij, vy vsěgdá znájetě, što sděla?. Vy navěrno sámyj lúčšij čelavěk, katórovo ja znáju. Ja óčeň rad, što vy načálnik. U nas němog by nachódit lučšij načálnik vas.
Z: Drž hubu, ty svině. Nikdo není zvědavej na tvý zasraný žvásty a koukej radši hned vyklopit ten plán, čurylo zkurvená.
Tak asi takhle nějak se odehrávalo a stále v těchto dimenzích pokračovalo vystoupení byndecistů v teplickém Planetáriu ve čtvrtek 27. září. Hra GORYS PENDEL s trojicí bizarních postav – velký šéf Zykarin, milovník jízdy na „samakátě“ (koloběžka) Gončarenskij a poskok Alferič - mohla být (a pro někoho z dvanácti přítomných diváků možná i byla) skvělou karikaturou každé doby, kdy zvůle mocných nezná mezí stejně jako podřízenost a úlisnost bezmocných. Ano, mohla být, kdyby…
Kdyby hra neměla tak trapný (podle Patrika Linharta krásnou češtinou přednesený) cimrmanovský úvod. (Co bylo dál si ale PL nepamatuje, nebo? usnul.) Kdyby se jednotlivé repliky neutápěly v neustále se opakujícím, mnohdy bezúčelném a „vatovitém“ chrlení nadávek, které zastíraly úžasný, ale bohužel jediný nápad celé hry, probleskující tu a tam pod nimi. Kdyby aktéři neseděli po většinu času jak zařezaní za stolem a své repliky nečetli z papíru (sic!) a to ještě s chybami! Nadávat se přece dá i zpaměti, zvláš? když od napsání hry uběhlo bezmála čtvrt století. Před časem jsem měla možnost přečíst si celý scénář z papíru a doma – tady mi ho znovu přečetli jeho autoři za padesátikorunové vstupné. Ale vra?me se k onomu nápadu, který byndecisté utopili ve vulgaritách. Oč v něm šlo? Povedená trojice ukuje plán, jak ukrást všechna zvířata ze zoologické zahrady, aby měl jistý Prochor Nikitič, jenž si je najal, materiál pro svou oblíbenou činnost, kterou je vrhání gramofonových desek. Ty se budou zasekávat do těl zvířat, amputovat jim hlavy a končetiny, zkrátka ničit je a zabíjet. (Důvod, proč PAKO začalo uvádět GORYSE PENDELA jako komiks na pokračování.) Celá hra pak končí vzpourou zvířat a zlikvidováním Zykarina, který se krátce před tím prohlásí za jejich pána a vládce. Live na jevišti se to provádí tak, že je Zykarin zasypán plyšovými hračkami – mimochodem jedna z nejpovedenějších scén celé hry. Nicméně rozpaky, které nejen ve mně byndecistické představení vzbudilo, možná pramení z toho, že pánové Přemysl Vacek a Bob Randýsek scénář napsali v polovině osmdesátých let po svém návratu z vojny – jak uvedli v rozhovoru pro PAKO č. 14. (Podobně A. Jarry napsal svého Krále Ubu jako studentskou frašku, že.) Dnes by GORYSI PENDELOVI ovšem prospěl alespoň drobný update (povojnové období už snad máme dávno za sebou) a zcela určitě „odvatování“. Když jsme z Planetária odcházeli do nedaleké hospody Na hvězdě, ptal se mě můj redakční kolega z PAKA, pan Neodvoditelný Profuzio, jak se mi představení líbilo. „Docela jsem se nudila,“ odpověděla jsem. „No jasně,“ řekl a zasvítila mu očka, možná touhou po pivě, „vždy? o to přece šlo, ne?“ A tak jsem kráčela mlčky do nálevny a společně se Zykarinem jsem si v duchu zpívala: Ostatní jsou jen stádo poserů,/palte všichni ven, než se naseru./Protože když se jednou naseru,/tak se poseru a všecko sežeru!
... kdyby ... jestli to pokračovalo takto ještě dlouho - pěkně děkuju! Jak řekl, tuším, Werich - když někdo řekne jenom "hovno" a všichni se smějí, tak není něco v pořádku. Kulturně bych zařadil toto představení (alespoň dle úryvku) někam mezi rozvěšená ovčí střeva a vypreparované číňany.
Tak sem to taky viděl. Todlecto představení. Nebo co to bylo v tomdlenctom projektóriu. Viděl sem to. A řeknu vám to narovinu. Je mi z toho šoufl. Co je to za lidi. CO je todlecto za lidi. Národ, který dal světu velikány typu Josefa K. Tyla, MUSÍ k divadlu přistupovat odpovědně. TOTO je NEPřÍPUSTNÉ!!! Prosím, abyste zasáhli.
Hlen na Letný rači než todle.
Vratiklab Lůno - básník český (88.100.199.xxx) 2007-11-06 16:28:14
Alfonsi, pěkně ses v tom komentáři rozjel. Jsem rád, že ses aspoň takhle ozval a doufám, že kromě toho, žes hru alespoň na rozdíl od Vzdárského viděl, se uvidíme na dalším provedení GP!
Anatolij Glcan, literární krit (195.47.94.xxx) 2007-11-09 15:24:14
Vy to tady všichni kritizujete, ale já si myslím, že tahle hra má fakt úroveň, ono dneska člověk vidí v tom divadle kdeco a vůbec to nemá úroveň a tohle má úroveň.Důležitá je ta úroveň, já to viděl už víckrát a vždycky to mělo úroveň a řekl bych, že větší a větší a už se na to zase těším,ta úroveň je fakt důležitá a GORYS PENDEL ji má.
Taky nevím, proč píšete do knihy ty zbytečnostě - básničky s postkoitálně-krimplecitním obsahem - bez úrovně!Já vám říkám, místo těhle canců pojďte na další představení Gorys Pendel, je to dílo starých mistrů s obrovským převýšením.
Jasně sem vás žádal, abyste zasáhli, holenkové. Jasně sem volal po nápravě. Na moje slova dochází. Prznění kulturního dědictví je barbarstvím. čas utíká, hodiny tikají. To si pamatujte.
Se mi zdál prorocký sen. Sem byl v takové skleněné akvárkrabici, všude děti a pani učitelka, venku v křoví Jirka, ten, co ste mu podělali pravopis vašima veršíkama. A najednou přišel op, zlý, šeredný, ošklivé kačátko, to chlupaté, chobotnaté, ludenteriální, strašlivý ryk vydal zlý tvor; a my křičeli, až i Jirka přestal lízat orientální brunetu. A pani učitelka říká, to nic, děti, to nic, jen pozdravte, a my voláme: „dobrý den.“ A svatava řekla: „ahóóój!!!!“
.
To se musí zastavit, TOHLE je proroctví. Udělejte právní kroky. Kdyby tohle viděl Palacký, tak mu šlehne, i když je mrtvej.
Je tak nedůstojné naší vznosné literatury české, toto celé třeštění. Všem nám musí na srdci ležeti odkaz titánů jejích, kteří byli namátkou Karel Hynek Mácha či Eberhardt Hauptbahnof jakožto i jim podobní, jež vymrštili ji na parnas literatur světových. A nyní toto! Zda! Co si mám mysleti o představitelích smetánky literární, kydajících na se vzájemně kýble výkalů kvůli dílu, jež nakrásně někteří z kydatelů netoliko uhlídali. Jakoby vlastní úsudek jejich dávno vzal zasvé, tonoucí v balastu tak zvané literatury postmoderní, jež potácí se mátožně zbavena byvších hodnot klasických. Jakoby smysl literatury dnešní spatřován byl právě v onom matlání exkrementů na ty, jež se vyznačují názorem odlišným. Pak nemá zasmrádlost taková panovati nad našimi poli krásnopisnými! Žádný div, že morový kumul epidemický zamořuje všecku společnost, vniká do její pleteně nervové a otravuje ji nadobyčej zákeřným a ohavným způsobem! Nadto z posice výsostně kulturní, jež povždy jevila se národu spíše oporou v jeho chvílích nejtěžších, často i oním opověstným stéblem, po němž národ ztýraný a tonoucí v posledním záchvěvu křeče předsmrtné lapal.
A proto volám: vzbuďme ducha Jungmannova a Palackého, vrhněme veškeré síly do vzdělávání ducha národního, tvořme literaturu, jež by napomáhala upevnění slavných ideálů staročeských a vedla ku vzájemnosti všeslovanské. Obec literární nadto vyzývám, by se mezi sebou štířiti přestala, různicemi pro maličkosti rozličné se nezaobírala,naopak rukou společnou ujala se budování díla obrodného.
K dramatickému kusu, kvůli němuž takové pozdvižení povstává, jen tolik: Zhlédnouti feérii takovou, jež všeobecné pozdvižení v společnosti způsobuje, cítím co svou povinnost. Pak teprve na základě shlédnutého posoudím její škodlivost či blahodárnost pro pozdvižení ducha i sebevědomí národního. Dle toho pod praporem jedněch neb druhých tento kus dramatický, jakož i celou zmiňovanou skupinu literární byndecistickou, budu vynášeti nebo zatracovati, jakkoliv k tak zásadnímu soudu shledal bych nutným poznati více z jejich dílny literární.
Já vám říkám,že tenhle pan Polák má úroveň a až uvidí Gorys Pendel, pochopí, že je to dílo starých mistrů s převýšením minimálně 60% a možná i víc. Já vám říkám jako literární kritik, že Gorys Pendel má naprosto nevídaný kropsonent.
Já vás upozorňuju, že situace je vážná. Vzali jste to na lehkou váhu, vážení, a nepodnikli jste kroky. Nezasáhli jste. Kultura skomírá pod nájezdy neumětelů a nýmandů. Vaše žvatlavé říkanky na tom nic nezmění. Chtíti je málo!!! Podstatné jsou činy.
Proto vezmu situaci do svých dlaní a přijmu KROKY závazné povahy!!! Todlecto ukončit.
Ano. Naprosto souhlasím s výrokem kolegy Kutnohorského. Kultura opravdu skomírá pod nájezdy neumětelů. Nechápu, jak může někdo tak vynikající představení nafotit takto barbarským způsobem.
Abyste teda věděli, co je to za kroky. Někdo musí něco udělat. Krom žvatlání a veršovaček nejste schopni činu! Koroze kulturních hodnot je daleko za horizontem akceptovatelnosti, úpadek má dopady na mládež.
Toto není možné, nelze tak. Přijal jsem opatření. Berete to na lehkou váhu. Buďte rádi. Buďte rádi, že nevíte, jaký opatření jsem přijal. Že neznáte. Kdybyste to věděli, to byste teprv zírali.
To byste se lekli dost, bát byste se začali.
Demonstrace za záchranu kultury proběhla dobře. Za vhodnou lokalitu vybral jsem Hypernovu v Průhonicích. Byli tam všichni. Toto nebude nadále tolerováno. Jsme připraveni sejít se znovu!
Zabraňme zániku kulturních hodnot.
Tak vám řeknu, za posledních pár dní jsem shlédl několik divadelních her, přečetl nějakou tu prozu i poezii, protože to musím jako literární kritik. A byla to hrůza, to vám říkám, všechno pod úroveň, naprosto negativní kropsonent a převýšení sotva 5%.Nic se nemůže rovnat Gorys Pendel - to má úroveň, to je totální masterializace. A tak vás vyzývám, místo těhle canců, pojďte na další představení, je to monumentální dílo starých mistrů.
Na váš vznešený spor nahlížím očima kněze. Vězte, že doba je nesnadná. Postavení kněze ve společnosti jest často zesměšňováno, každopádně pak marginalizováno, pročež za morální autority prohlašují se celebrity nevalných pověstí. čím však veškeří ti striptéři, komedianti, zástupci statné menšiny lásky mužů, čím všelijaké ženštiny nevalné pověsti, čím tyto existence oslovují mládež? Jakými jsou příklady člověku, jenž osudově tápe, sic hledá svoji životní roli, dosud nejasnou v jeho dospívání? Obávám se, že všichni tito nabízejí pouze pomíjivé radosti prolnutí pohlavních zón, výrůstků, oblastí eroticky vnímavých, taktéž radovánek alkoholismu a narkománie, a odsud odvíjí se další osud nejen mladých, ale nakonec celého národa. V širším pojetí lidstva, jehož podstata pomalu mění se v prohnilé a zapáchající hnízdo červů prostitučního charakteru. Veškeré toto člověčenstvo následně upadá do letargie znavených, převálcovaných a přebroušených děvek, čímž prapůvodní hodnoty, toliko kulturní a ušlechtilé, upadají v zapomnění. ďábelské lůno útrob pekelných, to? v co mění se světové kolbiště národů, věrozvěsty prohnilých vědních oborů ostatně označnované za „kulaté“. Ač víme dobře, že krajina lidská jest bárkou na širém moři nekonečného Všehomíra, a takto, vlnami kolíbána, pluje pod zraky Božími odnikud nikam.
A ve chvílích nejtěžších, kdy hlas kněžský skomírá, neb není mu dopřáno sluchu, jehož si zaslouží, tedy v takových chvílích na kulturní statky budiž kladeny zásadní nároky!!! Vždy? obrodná role malířství, filmařství, sochařství, orchestrů hudebních, ba, řekněme si to otevřeně, i literatury, tedy tato obrodná role nikdy nebyla tak zoufale potřebnou! Bez hluboké víry v božský původ člověčenstva, úcty k úřadu kněžskému a kulturní dimenzi všehomíra nepovstane z úpadkové bažiny narkománie a prostituce nová bytost, živoucí, čistá, zbavena veškerých viróz a nenávistí. Kultura budiž dnes mečem, jenž vymýtí neřesti i choroby a páchnoucí žumpu zášti, dekadence a rozkladu promění v jesličky betlémské!!!
Budiž zde tedy konstatováno, že úděl, jenž na sebe berete vy, nositelé kulturních hodnot, literáti, malíři, sochaři, zpěváci, zkrátka tento úděl jest nelehkým a určitě vážíte veškeré kroky své se značnou mírou odpovědnosti a morálním přesvědčením. Jakožto svatý muž, kněz, mohu jen popřát vám touto cestou, aby váš vznešený spor byl v brzké době uspokojivě uzavřen.
Tak podlý výpad proti církvi, je mi z vás smutno. Že prej kulturní lidi. To se teda předvádíte. Svatý otec má pravdu, měli byste se chovat zodpovědně. Zatím tu vidím jen hejno paviánů. Jaký kmán, takový pán. Já už přečetl hodně knih a kulturu poznám!! Vaše chování kulturní není, jen Otec se snažil. Je to čestný muž.
Tak vám řeknu, jsem rád, že se k tomu i církev vyjádřila.A vyjádřila se opravdu grecézně.Ze slov Otce Leopolda vyzařuje hluboká moudrost a znalost místních literárních poměrů. Jeho vyjádření má nejvyšší možné převýšení a neutuchající kropsonent. Prroto bych rád, Otče Leopolde, abyste se zúčastnil dalšího představení Gorys Pendel a pak pochopíte, že společnost, ve které mohou vznikat takováto monumentální mistrovská díla, má stále možnost vyhnout se zničující mihelizaci.
A pak vám řeknu ještě něco - opravdu ta kniha není na zbytečnostě. Pan Rodokmen je starý, zchátralý člověk, dostane infarkt, raní ho mrtvice a máte ho na svědomí. Ty krimplecitní básničky raděj opravdu ne. Kdyžtak něco věcného, stručného, co má úroveň. Já bych sem jednu uvedl, aby bylo jasné, co sem patří, co se do knihy psát může.
Tajemní ufoni
Z nebes k nám přiléta zářící čočka,
vejrá naň člověk, vejrá naň kočka,
jsou to oni, tajemní ufoni,
jsou to oni, tajemní ufoni
Z nebes k nám přilétá zářící UFO,
každý tvor na zemi nastaví ucho,
jsou to oni, tajemní ufoni,
jsou to oni, tajemní ufoni.
Tato báseň má obrovskou úroveň a nezabere v knize tolik místa, ta sem určitě patří, ale ty krimplecitní opravdu nepište.
Zdědil jsem telefonní linku. Jsem manažer. Dovozce. Pan Rod umřel. Bohužel. Mrtvička, asi z té zničené knihy.
Vůbec se mu nedivím, je to žalostné počtení. Myslíte, že nejtrapnější je táborový vedoucí? Podívejte se dobře, jak si vedete. Ostudné počteníčko!! Starého pána jste do hrobu dostali. Máte vůbec škol? Problém se vám nedaří uchopit. Přitom to není tak těžké! Že chcete každý něco jiného, to je normální. Ale prázdným tlacháním umění nelze ukočírovat! Nastolte jasnou otázku, přijďte s řešením a nechte hlasovat. To je svobodné, to je demokratické. A když to odhlasujete, demokracie končí. Systém, pravidla, řád. - Pak musíte táhnout za provaz. Tak, jako ve firmě. Jinak to s kulturou bude pořád bledé, každý si bude psát, co se mu zachce.
Tak to teda hlasujte o tom, co říkám furt. Abyste zasáhli, zastavili to. Tude nelze dál jít, očista světa literárního musí být úplná. Prosím o hlasy kladného souhlasu.
Chvěji se nedočkavostí, nebo? zítra 4. prosince nastane kýžený den, kdy poznám dílo natolik kontroversní, že působí bujný kvas v literárním podhoubí českém - kus dramatický Gorys pendel! Konečně budu mocen učiniti si obrázek reálný o opusu diskutovaném na vlastní oči, abych poté postoj kritický k němu zaujal a všemožné výtky k němu se vztahující nezprostředkovaně posoudil. Bude to dlouhá noc, jak pěje slovutná pěnice slatiňanská Helenka Vondráčková - Michalová, avšak dočkej času jako husa klasu, zítřek rozzáří se očekáváním zážitku úhelného. Půl osmá večer podá mi vysvětlení, jež ochotně zprostředkovávati budu dalším milovníkům a ctitelům českého dění literárního.
Jak probírám se touto trudnou debatou, jen jedno vám povím. Na vlastní oči spatřit, poté zavrhnout a nebo dovážet. Taktéž je to příležitost k tomu, abychom zaujali pevný postoj. Žádám tedy všechny zainteresované: přijďme zítra, a po shlédnutí opusu nastolíme hlasovací mašinérii. Meeting vyústí v rozhodnutí.
A vzpomeneme nebohého Roda. Budiž hlína přívětiva k jeho kostem, budiž ohleduplní i červi.
A tak vám tedy něco řeknu. Sem to viděl znovu. Jakože já sem háklivej. Na to všelijaký prznění kultury sem háklivej. Ale včera sem si uvědomil, že se to nemusí zakázat. Tak nevim, vo co de.
Včera jsem stejně jako pan Kutnohorský měla možnost opětovně shlédnout ono krixomatózně geniální dílo, a musím říct, že ta věc prostě zraje jako víno. Neumím si představit, co mě čeká příště. To už asi nepřežiju.
Jsem svatý člověk. Osud všehomíra leží mi na srdci. Sleduji váš hluboký literární spor se zaujetím, neb z třenic a různic nezřídka vyplývá nový, nečekaný řád, jenž může mít sílu nahraditi upadající pořádky zahnívající společnosti chtíče a konzumu. Se zvědavostí dostavil jsem se tedy na místo určení, já, vatikánský vyslanec, posel, apoštol, nebo? svátost církevní musí věci posoudit, aby následně vydala očiš?ující či zatracující verdikt.
A upřímně říkám, se vší svojí autoritou kněžskou: svět vskutku řítí se do jícna pekelného, který otevírá se před námi jako nějaké ohavné, zapuchlé, osrstěné lůno bestie, nakažené hříchem a všeobecným úpadkem mravů. Však i v tak těžké době stále lze vysledovat čistotu snažení, lidského konání, touhu po vyšších principech mravních, a věru nečekal jsem, že vše toto najdu v tak průzračné formě právě na prknech divadelních. Leč stalo se. A ve vší vážnosti tedy pravím: jiskra naděje dosud žije, tančí na strunách houslistových. Toto budu říkat kdekoliv, kam uložím svoji svatou stolici.
Mám-li uvážit váš multidimenzionální, sofistikovaný spor, pak věru těžko říci, k jakým výsledkům se dobere. O svět mám ale o něco menší obavy, a toto jest plamínek, jenž mé kněžské rouno z nitra nadějí rozehřívá.
A to teda nevim, co tendle zase píše. Já jsem včera večer zašel na představení, abych si ujasnil, jaký zaujmu postoj. A teď říkám: toto dovážet lze. Budu to dovážet. Hlasování je zbytečné.
Kdybyste to poznali hned, chudák Rod mohl žít. Knihu jste mu zničili zbytečně.
A todleto vám řeknu. Dlouho, předlouho jsem vás přesvědčoval, a? to zastavíte. Krom pubertálních veršovaných šplouchů, co se vám ani pořádně neveršujou, ste nebyli s to zastavit toto zlé.
Přitom byla doba, kdy byste to zastavili. Zastavení BYLO možné. Pohoršení BYLO veliké. Znechucení bylo VŠEOBECNÉ. Odsouzení bylo TOTÁLNÍ. Příležitost měla své pačesy. Jak snadno by zostudit viníky; slušný občan dávil do kanálů.A? Vy NIC, vy MUZIKANT.
Kvůli vám se vložila církev.
Proto je to vaše vina.
Taky sem se šel podívat, a řeknu vám to. Tohle se zastavit nemusí. Skandál narostl do olbřímích rozměrů. Já to viděl znovu, a vono to není třeba zakázat. Klidně to může zůstat povolený. S tim se nic.
Já vám to říkal,to byla úroveň, ten kropsonent a převýšení se nedá číselně ani vyjádřit.Já vám to říkal, i s tím Rodokmen, umřel a můžou za to ty vaše krimplecitní básně. Ale to Gorys Pendel, to je dílo, co! V životě jsem neviděl tak monumentální dílo, jehož krelescivita je abnormálně zploštělá.Ještě se mi nestalo, aby někdo.
Jsem lékař. Už od studií se zabývám lidským životem a dlouhé, předlouhé roky se starám, abych odlehčil osud nemocných. Tu se to daří dobře a chorý, třeba i těžce chorý, mezi nás, zdravé se navrací. V takovém případě tleskáme!! Tu se to daří hůř, a v takovém případě, zvláště když pacient zemře, vede nás situace k meditování o křehkosti lidského bytí, o zranitelnosti člověčí schránky a o marnosti nad některými těžkými, nevyléčitelnými případy. Cesty osudu jsou spletité. Já je sleduji, ale z jiného úhlu pohledu, než Otec Leopold. Víte, neposmívám se knězům. Oni přinášejí do našeho světa duchovno, a to je přeci to, co v něm tak zoufale chybí. Jen, na rozdíl od nich, já sám se věnuji zejména schránce tělesné, a zranitelnost, pomíjivost našich existencí zas vidím v jiném světle.
V jistém slova smyslu bych řekl, že spolu s duchovními pastýři tvoříme my, lékaři, komplementární set.
Takže mi věřte, že o životě něco vím, i o smrti něco vím, a konečně o utrpení vůbec, o tom vím skutečně hodně. Až příliš často slýchám nářky strádajících, bolestí soužených!!! A vězte. A? už se sváříte jakkoliv, literární kritik, tenhle Anatolij Glcan, to je moudrý člověk. Ten tomu rozumí, umí věci tak nějak pěkně podchytit. Z něho si berte příklad, z něho!!! Mezi řádky je poznat, že dlouze studoval. On MÁ školy. Vsadím se, že má školy, dokonce vícero škol má, ale zejména celý život obětoval mravenčí práci sebevzdělávání. Proto si myslím, že popírat jeho bezbřehou kvalifikaci není důstojné lidské bytosti, a já tedy s Anatolijem Glcanem souhlasím. Co víc, hru jsem neviděl. Ale těším se, těším, neb málo jest kvalitního materiálu v dnešní podivné době.
Lidský život je pomíjivý, naše radosti přechodné. Příští vystoupení si nenechám ujít, zvěčním je na magnetofonový pás. Poté to budu pouštět svým pacientům, svým nemocným. To abych jejich údělu na lůžku aspoň trochu ulevil.
František Lukáš (80.188.88.xxx) 2007-12-06 20:45:46
Z pozice dovozce samozřejmě mám o dílo zájem. Kdo by neměl. Tak ale správné je, že někteří z vás sledují politickou situaci. To je dobré, to je potřeba. Chytrý člověk se má orientovat. I v literatuře musíme hledět světa okolního. Je známým faktem, že důraz na čistotu veřejné sféry jako jediný zaručí našemu podnikání transparentní a férové prostředí. Prosím, sledujte tuto politickou situaci i nadále. Sledujte koaliční rozepře, vyzdvihněte požadavky, odsuďte také choutky Mocného Imperátora, toho, jenž za vodou zbraněmi chrastí. Ano, pověřuji vás tím, a referujte, neb na základě toho budu korigovat trasy svých importních kamionů.
Snad tak odčiníte smrt nebohého pana Roda, který tolik želel své knihy. Tak je to správné. Pokání budiž hluboké. Otec Leopold udělí rozhřešení.
Ale jinak, prosím, vy ostatní, sledujte literární kvas, protože odsud díla bezbřehé poctivosti, radosti a velikosti vycházejí. Díla, o jejichž podstatě netřeba hlasovat. O povaze kulturního dědictví národa je, zdá se, rozhodnuto. Konečně zaniká anarchie, konečně svět tvůrčí má svůj směr. Jako podnikatel, dovozce, říkám jen: toto rozhodně hodlám dovážet. Importní mašinérie budiž nastartována, Gorys Pendel do každé domácnosti. Cena bude lidová.
František Lukáš (80.188.88.xxx) 2007-12-06 20:48:40
Ale jinak vám řeknu, že vám dou blbě hodiny. A jako dovozce, podnikatel, soukromník, s akcentem na přesnost: to by jeden zaplakal. Šlendrián, jako všecko.
To sem ti chtěla říct, jak sem se k zájmu o literaturu dostala. Sem se vracela tuhle z gympláče, a jak sme šly, Frankie řikala, že na nás ty debilové ňák čuměj. Já sem Adéla. Mám problém. Takovej problém, tedy i Frankie si toho všimla. Vona se menuje Dana, ale my jí řikáme Frankie, protože má takovej nos. Jako frantík, jak ho naši dycky zapálej, dyž sou Vánoce. Naši sou děsně trapný. Sou nemoderní, a taky mi dali pod stromeček takovej kabát, ale děsně, děsně nemožnej. Frankie teda řikala, že by to na sebe nevzala, a to si piš, že to nevemu. Doma ho necham. Stejně nechápu, proč na nás ty debilové tak čuměli, dyž sem nechala ten blbej kabát doma. Prostě deme, voni hulej, ale nemaj prachy, tak hulej blbý startky. Fak seno, hrůza. Hlavně Hans, ten má děsný plky. I Frankie ho nesnáši, ale furt se vytahuje, že po ní Hans jede, důra. Když tak deme, tak si řikam, že na nás čuměj, protože sou mi přes triko vidět prsa. Já vypadám docela slušně, v tom problém neni, fasádu leštim. To se ví, že mi chtěj luxovat kozy. Tak aspoň čuměj. Sme šly vobě večer na dýzu, a já najednou povídám, hele, Frankie, proč si nevemeš taky nějaký pořádný triko, fak fešný, takový aby to stálo za to, dy? doma máš, třeba to se Sámerem, to je in, a vona povídá, že sem trapná, protože jí pak šimpanzi čuměj na érbegy. A že Sámer nejede, že je to ou?ák. Fak je blbá, kráva, dyk vo to de, aby na ty míče čuměli. Sem si řikala, a protože sem fešná, tak sem si dala na tý dýze paňáka, ale ne zas moc, víš, tak normálka. Stejně to neni pravda. Sámer je dobrej. Takovej roš?ák. A najednou koukam, jak ta čůza s křivym rypákem skáče na place s Koláčem, a já si řikam, je blbá jak necky, co na ní ten Koláč vidí, tlus?och. Teda mně se líbil. Jenže je blbej, a taky se učí, šprt. Tak sem si dala eště paňáka a potom eště jednoho, a najednou mě napadlo, že mam uhry. S tim bych fakt potřebovala pomoct. Jeden mi vyrazil rovnou na bradě, a já se styděla a chtěla sem pryč, jenže přišla Frankie a povídá, co blbneš, Ádo, nebuď kráva, přece teď neutečeš, a pak přišel i Koláč, a ten se určitě zase zejtra nechá vyvolat. A Nik řek, že to vypadá jako Vezuf, a já nevim, co to je, ale asi hora. Esli v Tatrách. No a když tim asi mluvil vo tom uhru, já se stydim, kdybych aspoň byla hezká. Jenomže vypadam děsně blbě. Mam brejle a k tomu eště uhry. Tak esli to můžeš nějak zařídit.
Tak vám řeknu, jsem moc rád, že už jste všichni pochopili, že Gorys Pendel je monumentální dílo starých mistrů s neskutečným převýšením, velkolepým kropsonentem a celkovou obrovskou úrovní. A tak mě napadá, že za chvíli máme zase Silvestra a to bude zase na všech televizních kanálech legrace. Jenže nevím, jestli je to vůbec legrace, vždy? převýšení silvestrovských pořadů je maximálně 5% a to je žalostně málo a proto si myslím, že by bylo lepší na všech programech vysílat Gorys Pendel - je natočeno víc verzí a tak třeba na každém programu jinou a možná už od ranních hodin, protože je třeba myslet na ty, co musí i o Silvestrovské noci pracovat. Určitě by se celému národu zvedla nálada, protože každý smích prodlužuje každý život. Letos už to asi nevyjde, ale myslím, že bychom měli vyvinout společné úsilí a pokusit se tento záměr prosadit alespoň na Silvestra roku 2008 a myslím, že by vůbec bylo dobré, aby se i během roku alespoň 1x týdně Gorys Pendel v televizi vysílalo, protože toto je opravdová ukázka toho, co dokáží staří mistři, když nemusí hledět na žádný postkoitálně-krimplecitní spentoder.
Nejdřív jsem si myslel, že je to konec. Padla vláda. Prostě že to všechno se rozpadne a země se zřítí do propasti. Jak nám mají prostí občané rozumět? Nám, voleným zástupcům, když se děje tohle? Jak? A teď vám ale říkám, já jsem se doslechl, že se má hrát Gorys Pendel, což prý je grandiózní hra srovnatelná s díly světových Mistrů. Našel jsem si to na internetu a tady vidím, že to je pravda, že je to srovnatelná hra. Půjdu se podívat, protože bych to rád zažil. Nakonec to s naší těžce zkoušenou zemí nemusí být tak špatné. Jde o to, aby promluvili umělci a literáti, to je teď důležité.
Byndecismus v Teplicích
igh
