Třetí Houština slov přivítala básníky zimní atmosférou, i když Praha má v těchto dnech vyšší sněhovou pokrývku než Šumava. První přijel Ewald Murrer s Pavlem Kukalem a Šárkou Hromádkovou. Po nich dorazili autobusem přátelé Kateřina Rudčenková a Milan Šedivý. Posilnili jsme se trochu v penzionu Terasa, převzali klíče od pokojů a vydali se na procházku po Vimperku. Opět jsem svým hostům musel představit naši nádhernou erotickou sochu Panny Marie na náměstí a poté jsme se vydali na zámek. Jenže invalidní vozík Šárky Hromádkové už má nejlepší roky za sebou a vzhledem k tomu, že v jednom kole úplně chybí ložiska, výstup na zámek mi občas připomínal vojáky tlačící Dukelským průsmykem děla.
Obdivovali jsme sněhem zasypané střechy starého města a také Ewaldův foťák, který v pohodě fotil v již pokročilém soumraku. V ulicích se rozsvícely lampy. Minuli jsme letní kino a kolem hřbitova a naší legendární kaple svatého Bartoloměje došli až do Městského kulturního střediska. Tam už se zahříval ke svému večernímu uměleckému výkonu klavírista a vimperský hudební pedagog Mgr. Honza Tláskal.
Také tentokrát jsem měl v úmyslu představit čtyři autory s rozdílnou poetikou, ale je zvláštní, co dokáže setmělý sál, jedno křeslo a jediná lampa. Všichni četli z téhož místa a projev všech čtyř básníků měl cosi společného: klidné a soustředěné vyjadřování. Stejně pozorné a ztišené bylo i publikum. V sále bychom zaslechli i spadnout špendlík. Do světa lyriky nás uvedl Milan Šedivý, hudbymilovný básník z Dubí u Teplic. Četl mimo jiné ze sbírky Sonáta pro vnitřní hlas a z Výběhu slov. Jeho přednes byl tichý, Milan vyslovuje své verše pomalu, dává váhu každému slovu a umí je doprovodit i dirigentským pohybem ruky. Po něm se do křesla usadila Kateřina Rudčenková. Její volné verše jsou lehčeji stravitelné, čerpají z konkrétnějších obrazů, nejsou tolik symbolistní jako Milanovy výpovědi. Kateřina se v poslední době zabývala psaním scénářů, k lyrice se opět vrací až v poslední době a do svého vystoupení zařadila i něco z rukopisných básní. Pak četl Pavel Kukal. Vybral si básně ze sbírky Ohniště a ze svých pověstných Písní z třicetileté války. Pavel píše vázaným veršem a jeho srozumitelné a romantickou poezií inspirované texty se setkaly s největším ohlasem. Dokonce se mezi posluchači, kterých přišlo něco kolem deseti, našli i nadšení starší manželé ze samot u Nových Hutí, kteří hned po skončení večera Pavlovi vyjádřili svůj obdiv. Poslední se představil pražský básník a člen někdejší naší konkurenční básnické skupiny Portál Ewald Murrer, člověk, který prošel mnohými zajímavými zaměstnáními v různých rozhlasech, novinách a nakladatelstvích a jehož básně se objevují v překladech po celém světě. Ewald vybíral z více knih i rukopisů. Jak už jsem zmínil výše, hudbou obohatil Houštinu slov klavírista Honza Tláskal. V jeho podání zazněly kratší lyrické skladby od Zdeňka Fibicha, Josefa Suka, Edwarda Griega, Bohuslava Foerstera, Erika Satieho a Fryderyka Chopina. Honza je znalec vážné hudby a poutavě nám každou skladbu přiblížil úvodním slovem. Od svého klavíru opatřeného dvěma lampičkami, vnesl do poklidného pořadu i vášnivější gejzíry tónů. Večer pokračoval posezením v salónku penzionu Terasa. Doprovodili nás naši věrní fanoušci David Kouba a Iva Košatková, přišel s námi popovídat i Honza, který ten salónek dobře zná, protože se v něm schází s vimperským fotoklubem. S Katkou a Milanem jsme si navzájem vyměnili několik básnických knížek a Ewald neboli Michal Wernisch nás potají zpod stolu hostil svojí vynikající slivovicí. Víno teklo proudem. Ráno jsme se vydali na výlet. Oblohu prosvětlilo slunce, sníh oslnivě plál a tak jsme se vydali vzhůru až na Skláře. Honza Tláskal nám sestoupil naproti, doprovodil nás také David Kouba. Znovu jsme si s Milanem Šedivým vyzkoušeli, jak obtížné je vytlačit invalidní vozík rozbředlým sněhem o dvě stě výškových metrů blíže k mrakům. Ale Šárka byla krásou krajiny nadšena. Nad obcí Skláře jsme obdivovali mračny ověnčený Boubín. S Milanem Šedivým jsme mu bujaře provolali slávu a později jsme zabředli do rozhovoru – zápasu o Alfrédu Schnittke. To už se v mé hlavě otáčely alkoholické víry slivovice a sestup zpět do Vimperka se stal pro moji pověst horala dost potupným. Katka mi napsala: „...jen jsem se bála, abys někam nespadl... Ale vy jste tam všichni tak houževnatí a zdatní, takže žádný strach.“ Zastavili jsme se ještě krátce v nově otevřeném vimperském hotelu Zlatá hvězda a Ewald poté všechny účinkující narovnal do svého auta a odvezl je ku Praze.
Shora zleva: 1) Parta se schází: Na Terase zleva Pavel Kukal, Šárka Hromádková, Ewald Murrer, Milan Šedivý, Kateřina Rudčenková 2) Milan čte ztemnělému sálu 3) Katka a Milan 4) O čem to vášnivě diskutují Ivanka Košatková a Milan Šedivý? Katka v rozpacích. 5) Milan Šedivý, David Kouba a Roman Szpuk 6) Lesní muži David Kouba a Roman Szpuk 7) Salónek na Terase: Pavel Kukal, v popředí Šárka, Roman Szpuk, Kateřina Rudčenková, Milan Šedivý, David Kouba, Ewald Murrer, Jan Tláskal 8) Cestou na Skláře 9) Na Sklářích David Kouba, Kateřina Rudčenková, Milan Šedivý, Ewald Murrer, Roman Szpuk, v pozadí Boubín s cáry mračen. 10) Té sněžné záře! Z blízkosti Katky Rudčenkové se těší Roman Szpuk, Milan Šedivý a Ewald Murrer. 11) Provolávání slávy Boubínu 12) ...a časem zpět, scházejícíse parta, Pavel, Šárka, Ewald, Milan a Katka. 13) Vášnivá diskuze o skladateli Alfrédu Schnittke 14) Vynikajícím digitálem Ewalda Murrera zachycená večerní atmosféra na vimperském zámku. Milan, Kateřina a Roman 15) Pavel a Šárka u pokladny vimperského kulturáku 16) Honza Tláskal se rozehrává 17) Milan Šedivý v akci 18) Kateřina Rudčenková v akci 19) Pavel Kukal v akci 20) Ewald Murrer v akci
Ukázky z poezie:
Ewald Murrer
+++
Prošel jsem hájem starobylých dubů, ptačí křídla rozzvonila zvonici větví.
Večer rozsvítil stopy, kterými jsi kolem utíkala.
Prst z oblohy ukázal na mne. Ptáci upustili lana zvonů. Prošel jsem hájem Getsemane. Zvony dozvonily, koně zvedli hlavy.
Dvorem tiše prošly lišky, znenadání na kopci zaštěkaly.
Znenadání, tiše, jako my jsme, přišly ze sna.
Kateřina Rudčenková
SUTINY
Začalo to schizofrenií. Šikmé světlo je denně budilo. Dům se otřásal duněním tramvají. Už odmala.
Zabydlujeme se, hodinu po hodině. Zde v této haldě jsme žili s bratrem. Tady nás budil hluk. Stál tu vánoční strom a vedle v kuchyni žila babička. Zněly tu kroky, cinkání příborů, puštěná voda, smích, hřeben pokládaný před zrcadlo. Mívala jsi dlouhé vlasy.
Že budeš ze sutin vytahovat knihy, fotky, dopisy a šperky. Že tam najdeš své dětské ruce, svou hlavu, svůj spánek a strach.
K čemu se upínáme. Ke zmaru jako vždy. K čemu se vracíme. Do zdí.
Prach už tomu neublíží, už ho neutírej.
Milan Šedivý
BYLY I DNY
Byly i dny lenosti vyhořelé do uhlů. Vítr je rozsypal do polních lad.
Byly i večery karamelizovaných vášní s tmavými stopami na zdech v zapomenutých lesních chatách.
Zvířata zmatena čichem se pohryzávala v těch místech ještě dlouho po rozchodu.
Byly dny takové lásky. Byly i dny. Dny byly nejvíckrát.
Pavel Kukal
JEZERO
Zapadá slunce o překot a zvečera se dlouží stíny. Už stahují se do hlubiny bělostné nymfy zdejších vod.
A na oslavu života si kolem ohně zatančíme. Do rána málokdo si zdřímne. Co ještě skrývá temnota?
Než naše těla zkroutí křeč, Lesk ohně vábí noční můry. Snad udeří již na nás shůry ten Boží trestající meč?
Vlastně přesně nevím proč - ale bylo to pro mě jedno z nejhezčích čtení poslední doby - snad ta zvláštní soudržnost jakoby zasvěcenská - či jak to říci. Snad měkký soumrak v ostrém sběhu, snad pohlcující oči madon...
Ano, Michale, "zasvěceneckou soudržnost" bych nazval naším programem. A díky za mazání, moje tělo již ho potřebuje. Dneska ráno jsem se vypravil na Boubín a palec zase bolí, tak již ho mažu balzámem od tebe
Včera jsme se s Honzou Tláskalem dívali na stránky Katky Rudčenkové a žasli jsme nad tím, kolik má talentů, jak umí malovat, fotit. Šikovná žena.
ten člověk z Nových Hutí, co vyjádřil obdiv Tvé poezii, je šumavský spisovatel a pamětník Karel Petráš. To mi také objasnil Honza Tláskal. Já už ho kdysi viděl na autogramiádě na Borové Ladě, ale už se mi vykouřil z paměti.
Tak to jo, tím je to cennější, i když z lidského hlediska mě potěší, když se moje verše líbí komukoli. Jen mi tane na mysli, když čtu ty komentáře, jestli se u Tebe, Romane, jedná o mazání vnitřní či vnější...Pavel
A díky za mazání, moje tělo již ho potřebuje. Dneska ráno jsem se vypravil na Boubín a palec zase bolí, tak již ho mažu balzámem od tebe 
Tak to musím přiznat, že ne. V Che...
P. a R. - my dnes byli v Horní Blatn...
Tak to je pro Tebe naprosto charakter...
Pavle, - my jsme zase včera našli s...
U všech všudy, co že jste se všic...