• Úterý, 27 Duben 2010 05:51
• Aktualizováno Úterý, 04 Květen 2010 08:15
• Napsal uživatel Roman Szpuk

Jako první přijely do Vimperka dvě prozaičky a závoveň organizátorky podobných akcí, Zora Šimůnková, která pořádá v Praze Večery přiměřených depresí a Jana Jirásková, která v Chrudimi v knihovně chystá autorská čtení nazvané Kaničkárny. Jana přivezla svojí škodovkou tři své děti a pardubická piva Perštejn za režijní cenu, hned dvě basy, a tak bylo co pít. V pátek odpoledne jsme se pak vypravili na malou exkurzi na Najmanku. Byla tam ještě pěkná zima, ale do konce května, kdy tam proběhne třetí sraz Šestadvacítky, se snad pořádně oteplí a zdi toho starého stavení se trochu prohřejí. Pak jsme vyjeli přes Borovou Ladu a Horní Vltavici. Vyfotili jsme Janu Jiráskovou u krav, poněvadž stejný motiv měla i na svém tričku. Dojeli jsme na Kubovu Huť a vydali se k úbočí Boubína. Ač jsem se snažil ten bujarý kopec přidržet za řetěz zajetý zřejmě nějakým traktorem mezi kameny lesní cesty, došli jsme nakonec jen k prvnímu sněhovému poli na Basumské louce. Vyhulili jsme jointa. Zora zanotovala: „Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako joint Romanovi.“ Obdivovali jsme přebarvený soumrak mezi kmeny smrků.

První nocleh jsme měli zajištěn díky mému spolupracovníkovi z Churáňova Jirkovi Bednaříkovi, který mi nezištně zapůjčil vimperský byt. V sobotu dopoledne přijel David Jan Žák. I on měl v plánu vyjít se mnou na Boubín a také z tohoto pokusu o zdolání vrcholu sešlo. Místo toho jsme se šli projít na hrabické louky a rozvalili se tam na sluníčku u potoka. Málem mi uplavala ponožka, zachytila se jak mrtvá ryba o nějaký kámen. Pak jsme se vypravili do hospody na Hamajdě, kde zakotvil i Jirka Staněk ze Strakonic. Tou dobou už se všichni čtyři účinkující básníci, Tereza Riedlbauchová, Milan Děžinský, Vojtěch Kučera a Martin David potulovali někde po vimperském náměstí.
Večer poezie měl vynikající úroveň. Místo abstraktních úvah a nudných rozborů sem raději zařadím ukázky z textů zúčastněných autorů. Samostatným zážitkem se staly hudební vstupy Martina, který zaujal zhudebněnými básněmi slavných mistrů.

Vojtěch Kučera

Vývěva

Špičkový tanec,
zádušný dech.
Závratí
svět vně se blyští a hvízdá.

Výdechy-odsuny-přísuny-vdechy:
komory
k zalknutí
plné.

Zádušný tanec?
Špičkový dech?
Skrz naskrz
o sebe vše ve mně se mne.

Tereza Riedlbauchová

Hádka v kavárně

Otevíráš ústa
sypou se kostky
bubnují o stůl
hranou mi ryjí do prstů
teď vyplouvá celý oblak
tříští se o protější sklo
dechem odrážím koně
černá dáma prochází kavárnou
poodhaluje závoj
z útrob se jí dere labuť
vylétá rozraženým oknem

Za tvými zády
vycházejí lidé z rámu
a mizejí v druhém
žijí při průchodu sklem
ponožky na protějším domě
jako kapky krve

Později v prázdném pokoji
pokládáš dlaň na prohlubeň která
sálá mým teplem  

Martin David

Dveře

Zimní večer, zimní noc –
prosněželým dnem sytá tma,
tma, jež přesahuje.
Je nám pět až devět let.
Ležíme s bratrem
v našem dětském pokoji.
Hračky už spí,
jen my ještě ne…

Vše, co kolem svítí:
ochvějné lampy na ulici,
od aut projíždějících
mřížovina na stropě.
Ostře narýsován obdélník –
škvíra pod velkými dveřmi
obývacího pokoje.

Naši tam šálky vyprazdňují,
rozmlouvají, teď klidně,
matka plete, otec čte,
v televizi mihnou se pořady, filmy.
Za dveřmi je VŠECHNO…
co ještě nesmíme.

A co dnes, ech, co dnes,
kdy už dávno všecičko smím?
Co bych požádal vrátit?
Ucho hladové,
oko přitisklé
k zářivé štěrbině dveří…

Aspoň malé, nejmenší,
nepatrné světlo pode dveřmi.

Milan Děžinský

Věštění z cibule

Loupe cibuli. Je to jak věštění.
Šepot každé vrstvy 
dvakrát smyslný,
že pod každým oděvem
růžoví nahota tlumeným světlem.
Jak lampa 
rozzářená hrudní kost
s čirými vlákny vzrušení.
Že její vzezření je ulpívání času,
jenž bortí kulatost.
Snad proto je tak krásná,
že ji ohlodává živel zmaru
a zůstává jen štiplavost
po posledním soustu.

Plody a hlízy se hroutí dovnitř
a žloutnou, hnědnou, černají –
takový je postup.

Shora zleva:
1)  Na balkóně Jirky Bednaříka, zleva Marie, dcera Jany Jiráskové, Jana Jirásková, Zora Šimůnková.
2)  Zora a Jana s italským vínem ukořistěným na Najmance
3)  Jana se slušivým tričkem a krávou, která se nás tak trochu lekla.
4)  Jana a Zora na sněhovém poli na Basumské louce
5)  Jiří Staněk a David Jan Žák na Hamajdě
6)  Před kulturákem: kytaristé Milan Duspiva a Martin David, Tereza Riedlbauchová a Milan Děžinský
7)  Vojtěch Kučera a Jiří Staněk, oba překvapeni
8)  Tereza v akci, v pozadí Martin David
9)  Milan Děžinský v akci
10) Martin David, který sklidil největší úspěch.
11) Vojtěch Kučera v akci
12) Petr Matějka Pošťák a Pukanýr, oba na mě hleděli přísně.
13) Hanka Malíková s vnadnou kamarádkou jménem Vačice
14) V objetí Jiří Staněk, Martin David, Roman Szpuk a Tereza Riedlbauchová. Ještě nám mohl někdo jódlovat.
15) Milan Děžinský - pohodář
16) Vojtěch Kučera - diskutér
17) Výraz opilce
18) Martin David pluje s Terezou diskotékovými světly.
19) Na mostku u Šumavěnky, poblíž místa, kde spáchal sebevraždu mladý básník Pavel Macek.
20) Pět básníků na viaduktu zvaném Velký Klášterák
21) Pět básníků na Terase, kde se ovšem letos nespalo.
22) Vzpomínka na bohéma a malíře Jana Vaňka zvaného Hena, fotka z hospody na autobusáku z jara (snad z února) 2006.

Po vystoupení jsme se společně vydali do hotelu Zlatá hvězda. Penzion Terasa byl tentokrát obsazen, a tak měli básníci nocleh zajištěn pod střechou, zpod níž se každý pátek a sobotu ozývá dunivá hudba a nedává spát mojí manželce. Objevili se naši posluchači Hanka Malíková s vnadnou kamarádkou, Petr Matějka zvaný Pošták s bývalým chartistou Mírou Němejcem alias Pukanýrem a básník Radek Štěpánek, který nám hned nabídl autorské výtisky své sbírky Soudný potok. Závěr večera jsme strávili na diskotéce, po které jsem získal mezi místními přízvisko Démon. Nemohl jsem totiž odolat rytmu a zatančil jsem si jak s Hankou Malíkovou, tak s Terezou. Inu, člověk nikdy neví, kde skončí, když se ocitne ve víru šumavského (šamanského) maloměsta.
Ráno jsem se setkal s básníky přímo ve Hvězdě na snídani. Byla bohatá, na výběr párečky, hemenex, spousta marmelád, medu, džusu. Pak jsme se v jasném slunci vypravili na procházku do údolí Volyňky a došli až k viaduktu za Šumavěnkou. Namočili jsme si nohy v ledové vodě, vylezli jsme nahoru na trať a vyfotili jsme dole na náspu naše stíny. Bohužel mi nedošlo, že jsem v bytě Jirky Bednaříka ponechal svému osudu i s klíči Zoru a Janu s dětmi. Nemohly mi ani zavolat, protože jsem mobil nechal u nich. Vyzvedl jsem je značně naštvané (což nebylo divu) až po poledni, kdy už se poeti vydali v autě Milana Děžinského do vnitrozemí.

P.S. Čtvrtá Houština slov byla trochu poznamenaná třemi úmrtími. Zemřel někdejší redaktor Československého spisovatele Ladislav Verecký, ostravský prozaik Jan Balabán a také zcela nečekaně vimperský malíř a bohém Jan Vaněk zvaný Hena, jehož fotku přikládám na konec fotoreportáže.