Texty, fotografie, články.

Texty, fotografie, artefakty.

Nejčtenější

Život v jednom dni

Čtvrtek, 29 Červenec 2010 08:40
Aktualizováno ( Čtvrtek, 29 Červenec 2010 08:52 )
Napsal uživatel Karel a MIlena

Karel a Milena se pustili do celosvětového projektu

LIFE IN A DAY je projekt založený režiséry Ridley Scottem a Kevinem MacDonaldem. Cílem projektu je získat co nejvíce lidí, kteří v sobotu 24. července 2010 natočí svůj den. Minifilmy mají účastníci poslat prostřednictvím youtube a ve finále z nich vznikne dokumentární film, který zachytí život velké skupiny lidí z celého světa v jediný den. Výsledek bude promítaný na americkém filmovém festivalu Sundance.

1.díl

Dim lights Embed Embed this video on your site

Přidat komentář (30 Komentářů)

Číst dále: Život v jednom dni

Ohniště

Úterý, 20 Duben 2010 17:05
Aktualizováno ( Úterý, 31 Srpen 2010 05:38 )
Napsal uživatel Roman Szpuk

Ilustruje Roman Szpuk

OHNIŠTĚ

Dohořel oheň? Počkej zde.
Popelem vysyp svoje jméno
na cestu svoji vyměřenou
a srdce víckrát nevzplane.

Co nevystoupí na povrch?
Zůstanou uvnitř naše rány.
Na vlastní kůži záznam psaný
a každý den je znovu trh.

Mají se meče bránit štítům?
Kdo řekne mi,kde hledat klid?
Na vlastní srdce zamířit
a na věčnost-ad infinitum.

Leden 1997

Přidat komentář (69 Komentářů)

Číst dále: Ohniště

Věrnost

Sobota, 06 Březen 2010 12:52
Aktualizováno ( Středa, 10 Březen 2010 23:10 )
Napsal uživatel Roman Szpuk

Anemometr pozotvíraných dveří¹

Dnes, za hlubokého větru jak při obřadu exsufflace², obklopen smrky Gabréty, pod rotujícími miskami anemometru zahlédl jsem koloběh osudově pozotvíraných dveří. Stojím náhle uprostřed nich, sám nepohnutý ve své nerozhodnosti, která se násobí počtem těchto dveří. Najednou cítím úzkost z tolika naznačených cest a ran, cítím, kterak jsem neodpovědně a nenávratně otevřel průhledy do hlubin, které už nikdy nemohu spojit s hlubinou svojí. Jaká bezohlednost – vést ráně směr tam, kam se sám pak neodvážím. A nebo už do všech naznačených směrů, do všech pootevřených dveří vstoupit nestačím.
Ke každým pootevřeným dveřím patří dva: Ten, kdo vchází a ten, ke komu vchází. A ti dva jedním jsou – a oběma zároveň, z jedné i druhé strany. Mohlo dojít k tomu, že jsem otevřel dveře – a za nimi nikdo nestál, a ani hlubina po něm. A nebo někdo čekal za dveřmi, marně, neboť o něm nikdo po celý život nevěděl. Takové dveře je možné ještě zavřít, snad případně vůbec neotevřít, a krev pak stéká po dřevě z tě strany, odkud ono marné toužení. Přes to vše – dveře, které je možné ještě zavřít, nebyly otevřeny nikdy. Jejich smysl tkví v hlubině uzavřenosti, v tragice příběhu, který chce být psán z obou stran současně a také z obou stran být současně dokončen.

Přidat komentář (5 Komentářů)

Číst dále: Věrnost

Vánice na Basumském hřebenu aneb 216. výstup na Boubín.

Čtvrtek, 25 Únor 2010 19:51
Aktualizováno ( Neděle, 09 Květen 2010 06:51 )
Napsal uživatel Roman Szpuk

Motto: „Job si otevírá ústa do větru“ (Job 35, 16)

Odpoledne jedu autobusem do Horní Vltavice. V penzionu Bázum chci předat Olze Míšoňové sbírku poezie „Macecha bouře“. Vloni v dubnu mě z ní slyšela číst při vystoupení ve vimperském kulturáku a dodnes si pamatuje báseň „Večer u ovcí“. Dávám si u ní dva Bernardy a v duchu spřádám darmošlapecký plán: Chci přejít Basumský hřeben až na vrchol Boubína (1 362 metrů nad mořem).
Zhruba hodinu před západem Slunce se vydávám k nádraží, které se ukrývá v hustém lese na úbočí Západního Basumu. Oblaků od západu přibývá, jsou to roztrhané a zploštělé oblačné kupy, které se při obzoru slévají v jeden temný celek. Nad nimi houstne vysoká sloha. Zprvu je cesta protažená. Hned, jak vejdu do lesa, odbočuje pěšina doprava vzhůru ke trati. Jdu proti hlubokým stopám několika osamělců, kteří nahoře vystoupili z vlaku. Za chvíli jsem na nádraží ve výšce 960 metrů nad mořem. Teprve odtud začíná to pravé stoupání panenským sněhem.

Přidat komentář (3 Komentářů)

Číst dále: Vánice na Basumském hřebenu aneb 216. výstup na Boubín.